INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje
HRADY A ZÁMKY • VÝLETY DO INTERREGIONU • PŘÍRODA • ROZHLEDNY A VYHLÍDKY
STAVBY A LIDSKÁ ČINNOST • MĚSTO JIČÍN • PRACHOVSKÉ SKÁLY
Hrad Veliš stával na vrchu téhož jména, jenž je dnes narušen čedičovým lomem. Z hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol. O vzhledu hradu Veliše si můžeme učinit představu podle nejstaršího vyobrazení na pergamenovém plánu dvora Vokšice, který vypracoval v r. 1698 zemský měřič Andreas Bernard Klauser. Protože toto vyobrazení vzniklo asi dvacet let po zboření hradu, kdy ještě stály jeho podstatné části a kdy ještě žilo dosti pamětníků, lze zobrazení považovat za věrohodné. Podle Klauserovy kresby tvořila hlavní část hradu velká hranblovitá věž, krytá sedlovou střechou s cimbuřím, umístěná asi uprostřed hradního komplexu. K věži přiléhaly na západě a východě dva paláce ukončené dvěma menšími věžemi, z nichž k východní byla připojena kaple. Na severu byla předsunuta pevnostní budova s ochozem a střílnami. Přístupová cesta k západní bráně byla chráněna palisádami.
Ves Veliš se poprvé připomíná v zakládací listině Strahovského kláštera, znovu potvrzené asi r. 1143, kde se udává, že pražský biskup Jan I. (1134-1139) ji koupil od Markova syna Beneše a daroval ji Strahovskému klášteru. Královský hrad Veliš však byl postaven až koncem 13. nebo počátkem 14. století pravděpodobně Václavem II. Nejstarší písemná zpráva o hradu je z r. 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu, synu Hynka z Dubé. Tehdy již bylo k hradu připojeno město Jičín a několik vesnic, které koncem 13. století náležely k jičínskému věnnému panství královny Guty manželky Václava II.
Po kdysi majestátním hradu zbyla jenom ohromná propast a jen několik málo sutin
připomíná jeho dávnou slávu
Roku 1327 získali velišské panství Vartemberkové, nejdříve jako zástavu a r. 1337 dědičně. V této době patřilo k panství kromě hradu Veliše a města Jičína ještě sedm vsí. V rodě Vartemberků zůstal Velíš až do r. 1434, kdy na následky těžkého zranění, utrpěného v bitvě u Lipan, zemřel Jindňch z Vartemberka. Po krátké vládě Machny z Veselé zfskal r. 1438 Velíš Hašek z Valdštejna, který od r. 1419 neustále měnil své postoje ke všem stranám té doby, a proto svádél četné boje. V r. 1443 přepadl Velíš zemský škůdce Beneš z Mokrovous a Haška odvedl do vězení na svou tvrz Mokravousy. Propuštěn byl, teprve když vojenská hotovost Hradeckého kraje oblehla Mokrovousy.
V r. 1452 prodal Hašek z Valdštejna velišské panství Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad, který ustanovil hejtmanem na Veliši Borka z Hrádku. Jiří postoupil Velíš na nějaký čas Jindňchu z Michalovic, nakonec s ním panství opět vyměnil a dal k užívání svým synům, kteří r. 1465 potvrdili městu Jičínu privilegia. R. 1482 získal panství Samuel z Hrádku a Valečova, který je r.1487 prodal Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy a na Vlašimi. V této době patřil k panství hrad Veliš, městečko Podhradí, město Jičín, dva dvory a 21 vsí. Trčkové převezli na Velíš r. 1500 basilejská kompaktáta, která předtím chovali na hradě Lipnici. Původní Veliš byl pravděpodobně uzavřeným blokem s věží, palácem a kapli a teprve Trčkové v polovině 15. století hrad rozšířili a dali mu vzhled, jaký měl před zbořením. Podle B. Balbína prováděl poslední stavební úpravy na hradě v 1. 1593-1596 Vilém Trčka z Lípy, který dal na hradě vyhloubit i hlubokou studnu.
V r. 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy velišské panství bez města Jičína, které od té doby patřilo ke Kumburku, Jindřichu Matyášovi z Thurnu. Thurn byl jedním z hlavních vůdců českého stavovského povstání. Pocházel z původně italského šlechtického rodu a teprve jeho otec si dvorskými službami pomohl k některým statkům v Čichách a na Moravě. V mladších letech bojoval Jindřich Matyáš Thurn v císařských službách v Uhrách proti Turkům. Byl vždy horlivým protestantem. R. 1609 náležel k nejpřednějším členům stavovské opozice a již tehdy se stal velitelem stavovského vojska. V r. 1618 byl jedním z původců pražské defenestrace. Po porážce na Bílé hoře uprchl s Fridrichem Falckým za hranice, kde dále pokračoval v boji proti Habsburkům.
V pobělohorských konfiskacích bylo velišské panství zabaveno a r. 1622 prodáno Albrechtu z Valdštejna. Za Valdštejna se toto panství stalo součástí rozsáhlého frýdlantského vévodství. R. 1628 daroval Valdštejn Velíš řeholníkům řádu sv. Františka, aby zde zřídili konvent a postavili chrám sv. Františka. Ale k realizaci tohoto plánu nedošlo. V r. 1634 byl Valdštejn v Chebu zavražděn a jeho panství získaná po Bílé hoře byla konfiskována.
Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik, prezident dvorské válečné rady. Jindřich Šlik pocházel z nezámožné větve významného českého šlechtického rodu, a proto se věnoval vojenské službě. Nejprve bojoval na tureckém bojišti v Uhrách, potom byl ve španělských službách v Nizozemí. Za stavovského povstání vstoupil Šlik do služeb povstalých moravských stavů a v bitvě na Bílé hoře velel moravskému pluku pěchoty. Jeho lidé tehdy padli téměř do jednoho u zdi zámečku Hvězdy, když ostatní stavovské vojsko prchalo. Ale Šlik byl zajat nezraněn. Když r. 1621 přestoupil ke katolictví, dostal od císaře plukovnický patent, s nímž sloužil v Uhrách a v říši až do r. 1625, kdy ho Valdštejn přijal jako plukovníka do nové císařské armády. Proslavil se obranou dessavského předmostí a byl povýšen na polního zbrojmistra artilerie. Pod Valdštejnem s13.11.2010 statky a r. 1632 se stal prezidentem dvorské válečné rady. Když Valdštejn upadl v podezření ze zrady, byl za ním vyslán do Slezska, aby zde ověřil Valdštejnovy záměry. Správou svých panství pověřil hrabě Šlik Adama Rodovského z Hustířan. Za Valdštejnova života se nepřátelská vojska vyhýbala jeho panstvím, ale po jeho smrti vtrhli do zdejší krajiny několikrát Švédové a pokoušeli se o dobytí Veliše. Přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, hrad před Švédy vždy obstál.
Pravděpodobná podoba hradu (obrázek poskytnut: Schlik-Kontinuum)
Jindřich Šlik zemřel r. 1650 a panství zdědil jeho syn František Arnošt. R. 1658 bylo v císařské radě rozhodnuto, že některé hrady mají být zbořeny, aby v době války nemohly sloužit jako základny nepřátelskému vojsku. Mezi navrženými hrady byl i Veliš. Podle popisu panství z r. 1660 byl hrad Veliš již velmi zpustlý a opuštěný. Přestože bourání hradu bylo odkládáno, musel se František Arnošt Šlik rozhodnutí císařské rady podřídit. V r. 1678 dovolil svobodný pán František ze Scheidlern, který spravoval panství za nedospělého Františka Josefa Šlika, jičínským jezuitům, aby použili materiálu ze zbořeného hradu na stavbu zámku v Milíčevsi. Kamene bylo použito též na stavbu dvora ve Starém Místě. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. století rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. století.
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek (Njorloj), Jaroslav Runčík (Canibal).
Stránky nyní čte -
E-mail: njorloj@gmail.com
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......
Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
© 1999 - 2012 Interregion Jičín