INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje
HRADY A ZÁMKY • VÝLETY DO INTERREGIONU • PŘÍRODA • ROZHLEDNY A VYHLÍDKY
STAVBY A LIDSKÁ ČINNOST • MĚSTO JIČÍN • PRACHOVSKÉ SKÁLY
Hrad Michalovice založil asi po polovině 13. století jeden z příslušníků rozvětveného rodu Markvartirů, kteří tehdy získali v povodí Jizery i v severních částech země rozsáhlé državy. Patřila mezi ně i boleslavská tržní osada pod bývalým knížecím hradem Boleslavi. Jedním z příslušníků tohoto rodu byl i Jan, který se od r. 1281 uváděl v pramenech „z Michalovic", a lze proto soudit, že nedlouho předtím vznikl stejnojmenný hrad. Páni z Michalovic patřili mezi přední české šlechtické rody a četní jeho příslušníci zastávali důležité funkce při panovníkově dvoře. Jan z Michalovic patřil k oblíbencům krále Václava II. (1278-1305) a proslul jako skvělý účastník rytířských turnajů nejen v Čechách, ale zvláště v Porýní a ve Francii. Jeho hrdinské činy byly opěvovány v současné německé básni Ullricha z Freiberka. Po Janově smrti (1306) připadly Michalovice jeho synu Benešovi z Michalovic (1322). Ten stál zpočátku v řadách odbojného panstva proti králi Janovi Lucemburskému (1310-1346), ale později se mu poddal a od r. 1315 byl pražským purkrabím a zasedal též v zemském soudě.
Také
Benešův syn Jan (Ješek) z Michalovic patřil ke stálým členům družiny krále
Jana Lucemburského a později Karla IV. V r. 1336 provázel krále Jana na Litvu,
později bojoval v jeho službách s míšeňským purkrabím Menhartem. Již v r. 1334
vydal Jan z Michalovic Boleslavským listinu o přenesení tržní osady v podhradí
hradu Boleslavi na výšinu v jeho sousedství, a položil tak základ pozdějšího
rozvoje města Mladé Boleslavi. 
Po Janově smrti v r. 1354
spravoval michalovické zboží za nezletilého syna Petra jeho poručník Petr z
Rožmberka. V r. 1361 se Petr z Michalovic ujal svého majetku, k němuž kromě
hradu Michalovic a města Mladé Boleslavi patřil i Brandýs nad Labem, Úštěk,
Velešín, Ostrý (u Benešova nad Ploučnicí) a některé další statky. Petr z Michalovic
zemřel v r. 1368 v Itálii, kam následoval družinu císaře Karla IV. Po desetileté
poručnické vládě se ujal v r. 1378 Michalovic Petrův syn Jan z Michalovic,
který se však většinou zdržoval při dvoře Václava IV. a správu svého hradu
svěřil purkrabímu Pešíkovi z Bukovna. V r. 1396 se stal Jan z Michalovic hejtmanem
v Budyšíně a v Lužici. V husitském revolučním hnutí stál
Jan z Michalovic na straně nepřátel kalicha. Při pokusu zásobit obležený Pražský
hrad v r. 1420 sotva zachránil holý život; v témže roce padl pod Vyšehradem
jeho syn Jindřich. V r. 1425 dobyla husitská vojska hrad Michalovíce a tím
také z pramenů mizí i Jan z Michalovic, který se však předtím uchýlil na pevný
hrad Bezděz. Na Michalovicích vládli husitští hejtmané, nejprve Kunata z Počap
a po něm asi až do r. 1436-1437 Bohuněk z Klinštejna. Nástupce Jana z Michalovic
(asi od r. 1425) Petr z Michalovic byl nucen setrvávat na Bezdězi ještě i po
lipanské bitvě (1434).
V r. 1436 odtud vydal Boleslavským privilegium, v němž
se smířil s odbojnými měšťany a přiznal městu řadu důležitých svobod, mimo
jiné i právo náboženské svobody s výhradním postavením náboženství podobojí.
v r. 1436 došlo k dělení panství; Petr z Michalovic si ponechal Brandýs nad
Labem, Toušeň a polovinu Bezdězska, zatímco jeho bratr Jan z Michalovic obdržel
Mladou Boleslav, Michalovice a druhou část Bezdězska. Po smrti Petra z Michalovic
v r. 1437 došlo opět ke spojení všech michalovických držav a jejich jediným
majitelem se. stal Petrův synovec Jindřich Kruhlata z Michalovic. Nový pán
sice sídlil ponejvíce na Boleslavi, ale rodový hrad Michalovice byl nadále
udržován. Také Jindřich Kruhlata, podobně jako jeho předkové, náležel k předním
českým pánům a účastnil se pravidelně zemských sněmů. V r. 1455 se stal nejvyšším
komorníkem a o dva roky později vedl české poselstvo do Francie. Po volbě
Jiřího z Poděbrad českým králem v r. 1458 se stal jeho oddaným stoupencem a
provázel jej při jeho taženích doma i v cizině. V r. 1468 padl v bitvě u Turnova
a jeho rod tak vymřel po meči. Sňatkem Jindřichovy sestry Magdaleny s Janem
z Cimburka a Tovačova připadly Michalovice tomuto neméně slavnému rodu. 
Tovačovští
však na Michalovicích vůbec nesídlili, hrad postupně podléhal zkáze a v r.
1513 se již o něm píše jako o pustém. Další osudy michalovického zboží pak
úzce souvisejí s dějinami boleslavského, později kosmonoského panství.
Zříceniny hradu Michalovic stojí na strmém, trojúhelníkovém ostrohu, jehož svahy spadají k Jizeře a do příčné rokle: O jeho stavebním vývoji se žádné podrobné údaje nezachovaly. Jádro hradu bylo obklopeno parkánem s dvojitou hradbou, jejíž zbytky se zachovaly dodnes. Hradní palác, z něhož zůstaly pouze části, byl asi jednopatrový s gotickými arkýři. Na konci ostrohu jsou zbytky základů patrně staršího hradního paláce či jiné stavby, která byla součástí hradního areálu. Dominantou hradu byla bezpochyby válcová obranná věž, postavená z pravidelného, téměř kvádříkového zdiva. Pro svůj charakteristický tvar ji lidové podání pojmenovalo Putna. Nově vyzděný oblouk v přízemí je otevřen do kruhové místnosti zaklenuté nízkou kopulí. Věž je zpřístupněna vnějším železným schodištěm, které nahradilo původní schodiště dřevěné, z prvního patra pak vedou na vrchol točité schody. Věž byla kryta kuželovitou helmou. Při hledání pokladu v 19. století se věž naklonila a částečně zřítila, později však byla její stabilita zabezpečena. Je odtud krásná vyhlídka na údolí Jizery i na krajinu směrem na sever, jíž ocenil při své návštěvě v r. 1835 i Karel Hynek Mácha.
Západně od vlastního hradu se nacházelo předhradí, které mělo samostatné opevnění a od hradu je dělil hluboký, ve skále vytesaný příkop. Stála zde brána, kterou byl jedině možný přístup do hradu. Celý hradní komplex byl obehnán hradbami, jež jsou dnes na jižní a severní straně zcela zničeny. Na západní straně hradních zdi stála hranolovitá věž jako součást opevnění hradu. V sousedství hradu Michalovice se nachází stejnojmenná osada s kostelem sv. Michala, jehož románské základy svědčí o tom, že byl vybudován patrně s hradem, ne-li dříve.
Duchové pod Putnou a tajemná chodba
Nakloněná věž Putna v areálu zříceniny Michalovice prý stojí nad pokladem, který se marně snažili najít již alchymisté a Vlaši za časů Rudolfa II. Věž se zřítila v 19. století právě kvůli kopání, ale pověst vypráví o tajemném výbuchu již někdy ve středověku. Při tom se objevil silný zelený oheň. Zdivo pohřbilo poklad i jeho hledače, duchové rozmačkaných opovážlivců prý dodnes poklad hlídají. Michalovický hrad má vedle údajného pokladu několik dalších tajemství - jedním z nich je prý podzemní chodba, která vede z Michalovic pod dnem Jizery, snad až k hradu mladoboleslavskému. Obyvatelé tudy mohli uprchnout v době nebezpečí.
Hradní
věž lidově nazývaná "Putna"
Celkový
pohled na hrad od přístupové cesty
Přístupové
schodiště na věž
Západní
zbytek paláce
Zbytek
severovýchodní předsunuté věže (kolem i přístup do hradu)
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek (Njorloj), Jaroslav Runčík (Canibal).
Stránky nyní čte -
E-mail: njorloj@gmail.com
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......
Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
© 1999 - 2012 Interregion Jičín