Hrad Trosky

Hrad Trosky byl postaven na dvou izolovaných čedičových sucích, které předurčily vzhled i dispozici objektu. Lze říci, že stavitelé hradu, se skutečným smyslem pro účelnost a plné využití daného prostoru, pojali stavbu jako komplex budov, umístěných na skalním bradle mezi oběma skalisky s věžemi, jimž lid již dávno dal příznačná jména: vyšší a štíhlejší Panna, nižší a hmotnější Baba. Pevnost hradu spočívala jednak v přirozené neschůdnosti terénu zejména na příkré jižní straně, na strmosti obou zmíněných skalisek, ale i na opevněních umělých. Ta se skládala jednak z trojitého pásu hradeb, které chránily níže položený prostor mezi Pannou a Babou, jednak ze systému bran, které uzavíraly přistup do vnitřních hradních prostorů. První brána střežila přístup do dolního nádvoří, jež plnilo funkci předhradí s potřebnými hospodářskými budovami. V jeho západní části - pod Babou - bylo možno druhou branou projít značně širokou a kdysi více než 10 m vysokou hradbou. Ta otevírala vstup do hradního nádvoří, chráněného na západní straně Babou a z ostatních tří stran hradbami. Odtud se další branou vcházelo na prostranství před hradním palácem, který stál na vyvýšeném místě skalního bradla, k skalisku Panny. Palác byl obdélného půdorysu, měl dvě patra a byl chráněn hradbami a strmým terénem. Největší ochranu mu však skýtala věž na Panně.

Uvedený systém opevnění a bran propůjčoval hradu mimořádnou bezpečnost, kterou ještě zvyšovaly věže na obou zmíněných skaliscích. Jejich společným znakem je strmost a nepřístupnost. Na nižším skalisku, vysokém asi 50 m, stálo věžovité stavení, k němuž bylo možno se dostat jen po dřevěných schodech z přilehlé hradby. V dostřelu samostřílů z této věže byla západní část hradu včetně druhé brány a druhého nádvoří. Protější skalisko bylo asi o 10 m vyšší a neslo štíhlou věž, do níž bylo možno vstoupit jen z nejvyššího patra hradního paláce přiléhajícího k patě skaliska. Tato věž byla posledním útočištěm obránců, protože skýtala znamenitou možnost obrany i proti daleko silnějšímu nepříteli. V přízemí věže byla sklepení, obytné prostory byly až v prvním patře. Tím, že stavitelé hradu spojili obě skaliska hradbami, vytvořili z hradního areálu a budov v něm kompaktní celek, vertikálně však dosti členitý, poněvadž poslední vnitřní nádvoří před palácem bylo přístupné z předchozího nádvoří jen po schodech; nad ním se tyčil palác a ještě nad ním věž na Panně. Stavební materiál - čedič - byl na místě, nárožní kameny věží jsou z pečlivě opracovaného pískovce, jehož ovšem skýtá Český ráj v okolí Trosek dostatek. Některé části budov zejména v patře - však byly roubené. Celkovou dispozicí, výškou věží, kombinaci stavebního materiálu a využitím terénních podmínek byly Trosky v době své největší slávy objektem mimořádně pozoruhodným, vzhledově velmi zajímavým a bezesporu malebným.

HISTORIE HRADU

Hrad se jmenoval Trosky již od svého vzniku a název převzal podle pojmenování skalního útvaru, na němž byl postaven. Poprvé se uvádí v r. 1396 v přídomku Čeňka z Vartemberka „z Trosek" . Ten byl zřejmě zakladatelem hradu, to znamená, že jeho počátky spadají do druhé poloviny 14. století. Vartemberkové drželi v severních (Čechách rozsáhlé statky na Jičínsku, Turnovsku, v oblasti ]ablonného v Podještědí, Mimoně a mnozí z nich se významně podíleli na politickém dění své doby. Čeněk vlastnil Bydžovsko, Vysoké Veseli a kraj na severozápad od Jičína. Zřejmě zde neměl dost pevné sídlo, a proto si postavil hrad Trosky. Na počátku 90. let 14. století však finanční těžkosti přinutily Čeňka k tomu, že celé panství s Troskami postoupil králi Václavovi IV. Od něho je získal Ota z Bergova, který se tu uvádí již v r. 1399. Ota, velmi aktivní činitel panské opozice proti králi Václavovi IV., se zúčastnil všech akcí proti němu a měl podíl na králově zajetí. Když se Václavův bratr Zikmund zmocnil vlády v Čechách, pověřil Otu spolu s dalšími třemi pány správou země. I Otův syn, Ota mladší z Bergova, stál na straně Zikmundově, byl věrným katolíkem, avšak pro vlastní obohacení neváhal v r. 1415 sáhnout po církevním majetku kláštera v Opatovicích nad Labem.

V době husitského revolučního hnutí stál Ota na straně Zikmundově a Trosky se staly jedním z míst, odkud lužická města a šlechta dostávaly čerstvé a včasné zprávy o pohybech husitských vojsk. A tak stejně jako z Kosti, Kumburka, Frýdštejna, Bezdězu, Ralska a jiných hradů vyjížděli během dlouhých válečných let nejednou poslové z Trosek se zprávami do Žitavy, Budyšína, Zhořelce, aby včas varovali před husitským nebezpečím. Na Trosky však přijížděli zase poslové z Lužice se vzkazy Otovi a jeho šlechtickým druhům z okolí, kteří se u něho scházeli k rokování, jako například v r. 1428. Přesto, že se Trosky staly hrozbou husitům, zůstal hrad v držení Otově a nebyl husity dobyt. Stejně jako ke Kosti pojí se i k Troskám pověst o jejich dobývání Žižkou. Schaller a Sommer ve svých místopisných dílech uvádějí shodně, že Žižka na jaře 1424 při svém tažení na Turnovsko Trosky dobýval, přičemž vyhořela věž Baba, ale posádka na Panně se ubránila. Věrohodnými písemnými prameny však tato událost doložena není. Možná, že tu lidová tradice přirkla Žižkovi události, které se podle F. M. Bartoše udály 13. června 1428, kdy podle jím citovaného breviáře přeloučského vyhořely Trosky až na opevnění na Panně. Když se zpráva o tom roznesla, oblehl hrad sirotčí hejtman Jan Kralovec. O výsledku této akce však prameny mlčí.

V neklidných časech po Lipanech se Trosek zradou zmocnil pověstný zemský škůdce Kryštof Šof z Helfenburka a jeho společník Švejkar. Stalo se to v r. 1438 či 1439 a Ota mladší z Bergova byl při tom zajat. Svého majetku se zase ujal teprve v r. 1444; r. 1440 byly sice Trosky spolu s Valdštejnem obleženy vojsky východočeského a boleslavského landfrídu, ale na rozdíl od Valdštejna - se je asi nepodařilo dobýt. V této době se v písemných pramenech objevuje vedle Oty i jeho syn Jan z Bergova, který bojoval v bitvě u Lipan (1434) po boku Prokopa Holého proti panskému vojsku a byl tam spolu s Janem Roháčem zajat. Cesty těchto dvou mužů se však potom navždy rozešly. Roháčova vedla k hrdinnému boji na Siónu, Jan z Bergova se vrátil k rodinnému majetku zděděnému po otci Otovi mladším z Bergova, zapřisáhlém odpůrci husitů. Patřila mu panství Trosky, Zbiroh a Chlumec. Jan byl stoupencem Jiřího z Poděbrad a účastnil se činně politického dění v jeho táboře. Protože neměl dědice, postupoval na konci života některé části svého majetku na vyrovnání dluhů svým věřitelům a dalším feudálům a samotné Trosky prodal r. 1455 s celým panstvím Janu Zajíci z Házmburka, pánu na Kosti.

Touto koupí vytvořil Jan Zajíc významné a takřka celistvé území, opírající se o pevné hrady Kost, Trosky, Hrubou Skálu a Návarov. Začlenění Trosek do tohoto komplexu házmburských držav znamenalo pro ně ztrátu dominantního postavení, které jim náleželo za pánů z Bergova. V odboji panské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad byl Jan Zajíc z Házmburka jedním z jeho předních odpůrců, i když ho v r. 1458 spolu s jinými pány volil za krále. Za své odpadnutí od Jiřího získal od uherského krále Matyáše Korvína hodnost nejvyššího kancléře, což byl ovšem jen pomyslný titul, protože v Čechách pevně vládl Jiří. Je přirozené, že král nemohl nechat tuto zradu bez trestu, a proto v r. 1467 oblehl hrad Kost a donutil Jana Zajíce k příměří. To však netrvalo dlouho, a proto v r. 1469 královské vojsko podniklo rozsáhlou akci, při níž oblehlo házmburské hrady Kost, Trosky, Hrubou Skálu a Návarov. Jen Kost se ubránila včasným uzavřením příměří, ostatní hrady byly poděbradským vojskem dobyty. Stalo se tak ještě dříve, než zasáhlo do boje slezské vojsko mířící sem od Žitavy, které došlo již na Kopaninu u Jablonce nad Nisou. Do jaké míry obléhání a dobývání poškodily Trosky, není z pramenů známo. Zůstaly jedním z házmburských hradů po celou dobu, kdy tento rod držel kostecké panství, tj. do r. 1497, pak přešly na Jana ze Šelmberka (do r. 1508), Jindřicha ze Šelmberka (do r. 1524), Jana z Biberštejna na Frýdlantě a jeho bratra Kryštofa, jímž tento významný severočeský rod v r. 1551 vymřel. Po krátkém mezidobí, kdy Trosky drželi Lobkovicové, koupil panství Kost i s Troskami v r. 1559 Jindřich ze Smiřic a připojil je k panství Hrubé Skále.

Trosky se již nikdy nestaly trvalým sídlem vrchnosti, přestaly jím ostatně být již v druhé polovině 15. století - a spojením s velkým dominiem Smiřických se trosecké panství dostalo do komplexu jejich prosperujících držav, který vybudovali postupně Jindřich, Zikmund a Albrecht Jan Smiřický, po jehož smrti byly všechny statky pobělohorskými vítézi konfiskovány. Získal je Albrecht z Valdštejna, který v hospodářské politice Smiřických pokračoval až do své smrti v r. 1634. Po celou tuto dobu byly Trosky nanejvýš sídlem některého z podřízených úředníků vrchnostenské správy skalského (hruboskalského) panství. Jeho součástí zůstaly Trosky i po Valdštejnově smrti, kdy připadly jeho synovci Maxmiliánovi z Valdštejna.

Za třicetileté války se staleté hradby Trosek staly ještě několikrát pevností - v r. 1639, když se hradu zmocnili Švédové, v r. 1640, když je odtud vytlačovali císařští, a pak v I. 1642, 1645 a 1648, kdy je opět drželi Švédové. Všichni tito dočasní páni Trosek věnovali pozornost spíše údržbě obranných částí hradu než interiérů. Tam se naopak uplatňovala bezohledně ruka žoldnéřských obyvatelů hradních komnat. Po vypálení hradu císařským vojskem, které odtud v r. 1648 vypudilo Švédy, se v osudech hradu pomalu naplňovala sudba skrytá v jeho jménu a z někdejšího nedobytného hradu se pomalu stávaly trosky. Když je v r. 1681 navštívil Bohuslav Balbín, byla podle jeho mínění podstatná část hradu ještě schopna opravy a záchrany, ale na to v té době nikdo nepomýšlel. Valdštejnové, jimž tehdy Trosky patřily, potřebovali peníze jinde, a tak po celé století o hrad, kromě občasných návštěvníků, nikdo nejevil zájem.

Teprve na počátku 19. století se Trosky dočkaly. Romantismus se svým obdivem k tajuplným hradním zříceninám nemohl nechat bez povšimnutí jejich bizarní ruiny, a tak se stávaly stále častěji cílem básníků, spisovatelů, vlasteneckých milovníků a ctitelů dávné české minulosti, ale zejména malířů, pro něž skýtaly Trosky a celý Český ráj nepřeberné množství výtvarných námětů. Romantické záliby sdílel i nový majitel hruboskalského panství a Trosek (od r. 1821) Jan Lexa z Aehrenthalu, který dal provést na Troskách některé stavební úpravy, jež umožňovaly snadnější přístup k hradu. Jeho plány však nebyly dovedeny do konce, takže se na celkovém vzhledu Trosek mnoho nezměnilo. I tak však zůstaly nejvýraznější dominantou Českého ráje, opředenou pověstmi a navštěvovanou každoročně desetitisíci návštěvníky.

POVĚST O TROSKÁCH

Jako hrozivý obr s pažemi vztyčenými ční na obzoru jičínského kraje zříceniny hradu Trosky. Na dvou ohromných pyramidách byl kdysi vystavěn pevný hrad, sestávající ze dvou částí, jež byly spojeny dvěma dvory. Zvláštní složení hradu a jeho zvláštní podoba byly příčinou, že se o něm vypravovaly různé pověsti.Je tomu dávno, velmi dávno. Tak dávno, že nebylo ještě potuchy o Troskách. Kolem dokola se rozkládala jen širá rovina. V nedaleké vesnici bydlel chudý chalupník, jemuž před rokem zemřela žena a zanechala mu dvě děti, chlapce a děvčátko. Zle bylo v chaloupce. Všude chyběly pracovité ruce hospodyně. Iděti potřebovaly ošetřování, a tak se konečně chalupník odhodlal, že jim přivede matku a sobě ženu.

Tím však dětem neposloužil. Macecha jim ubližovala, hladem je trápila a prací přetěžovala. Jednou je poslala ke studánce pod lesem pro vodu. Děti nabraly vodu do nádob, postavily je do svěží trávy a začaly sbírat jahody a sladké kořínky, jichž tam hodně rostlo. Pochutnávaly si na nich dlouho, že se jich macecha dočkat nemohla. Několikrát již šla na zápraží, ale vždy se vracela se zlostí do světnice. Konečně se tak rozhněvala, že jí splynula ze rtů krutá slova prokletí: "Kéž byste tam zkameněly, vy nezdárné děti!Přišel večer a děti se nevracely. Otec právě vedl koně do chléva, když mu macecha s láním vyprávěla, co se stalo, aby se šel po nich podívat. Hrozné bylo otcovo hoře, když spatřil účinek kletby své ženy.

U studánky trčela k nebi obrovská skála se dvěma vrcholky. S jedním vyšším; kde stál předtím hošík, a menším nedaleko, kde sbírala jahody jeho sestřička. Tak prý vznikly Trosky.Vypravuje se, že v době, kdy Trosky patřily rodu pánů z Bergova, obývaly věže dvě Bergovny, bába kališnice s vnučkou katoličkou. Ač blízké příbuzné, nemohly se snést pro různost víry a nenáviděly se tak, že se neustále hádaly. Proto se vnučka usadila ve věži na východní straně, kdežto babička bydlelo v západní věži. Kdykoliv se prý spatřily v oknech, vyčítala bába své vnučce, že zapřela víru svých otců, kdežto vnučka zase nazývala bábu kacířkou. Jejich křik, lání a pláč se ozývaly nejen ve dne, ale i v nočním tichu, že si kolemjdoucí zacpávali uši a z míst utíkali.

Dávno leží Trosky v rozvalinách, ale za bouřlivých nocí, kdy se blesky křižují nad krajinou, je prý dosud slyšet z věží pláč a sténání. Proto také nazvali lidé východní a vyšší věž "Pannou", nižší západní "Babou".

FOTOGALERIE

Věž Baba s výstupovým schodištěm (duben 2001)

Uvnitř věže nám výhled do kraje zprostředkují okna(duben 2001)

Pohled na věž Pannu z okna druhé věže - Baba (duben 2001)

Pohled na věž Pannu s vyhlídkou pod ní (duben 2001)

Dominanta hradu od jihu (duben 2001)

Trosky při výstupu od Borku (duben 2001)

Věž Pana (květen 2003)

Věž Baba (květen 2003)

Věž Baba (2006)

Věž Pana (2006)

PANORAMA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autor projektu Interregionu: Lukáš Prýmek (Njorloj)
Spolupracuje: Jaroslav Runčík (Canibal). Technická podpora: Pavel Purma (PP)
Hosting: www.cstechnologies.cz
Stránky nyní čte -

E-mail: info@interregion.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

HRAD TROSKY

POPIS HRADU

HISTORIE HRADU

POVĚST O TROSKÁCH

FOTOGALERIE

PANORAMA

OBECNÉ INFORMACE