INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

ZÁMEK STARÉ HRADY

POPIS A HISTORIE STARÝCH HRADŮ

Ves Staré Hrady se pod svým původním názvem Stará poprvé připomíná r. 1340, kdy ji Arnošt ze Staré, odkázal s městečkem Libání a třemi dalšími vesnicemi své manželce Adličce. Arnošt ze Staré zemřel v r. 1342 a statek zdědili jeho synové Bohuš, Arnošt (pozdější první pražský arcibiskup) a Smil z Pardubic. V r. 1358 převzal Starou jejich nejmladší bratr Vilém ze Staré a později ji spolu s ním vlastnil ještě jeho mladší syn Smil Flaška z Pardubic. Za těchto majitelů je v r. 1384 poprvé zmíněn ve Staré hrad. Byl pravděpodobně vybudován mezi r. 1340 až 1384. Zakladatel si pro jeho stavbu vybral nevysoké návrší uprostřed vsi. Jádrem hradu byl dvoupatrový gotický palác, zčásti zachovalý v západním křídle nynějšího zámku. Palác měl obdélníkový půdorys, v přízemí a prvním patře měl po třech místnostech, v druhém patře byl velký sál. Hlavní vchod do paláce byl umístěn ve věžovité stavbě, která tvořila střed západního průčelí. Z věže se přicházelo do střední síně přízemí, odkud vedly vchody do bočních místností a vřetenové schodiště do prvního patra. Interiéry přízemí byly klenuty valeně. Střed interiéru prvního patra tvořila reprezentační vstupní síň, zaklenutá žebrovou křížovou klenbou, z níž se zachovaly jen zbytky. Do této síně vedlo jednak zmíněné vřetenové schodiště, jednak přímé schodiště z obou bočních místnosti přízemí. V úrovni prvního patra na východní straně, obrácené do hradního nádvoří, byla pavlač přístupná ze střední síně bohatě zdobené gotickým portálem. Přízemí i první patro osvětlovala nevelká gotická okna, obrácená k východu. Zbytky gotických ostění těchto oken jsou zachovány na západní straně dnešního zámeckého nádvoří. Z druhého patra paláce se zachovala jen východní stěna se zbytky gotických okenních ostění a otvorem svědčícím o tom, že zde býval arkýř, náležející k velkému sálu. Přístup k sálu byl vřetenovitým schodištěm ze střední síně prvního patra. Blíže tuto část palácového interiéru nelze rekonstruovat. Východně od paláce byly zřejmě hospodářské budovy uzavírající nádvoří, do něhož bylo orientováno východní průčelí paláce. Východně od tohoto nádvoří stál jako samostatný objekt gotický hradní kostel. Na jednom ze svorníků jeho žebrové klenby je zachován erb Viléma ze Staré a Pardubic.

Areál hradu byl opevněn na východní a severní straně parkány, na ostatních stranách valem, příkopem a hradební zdí. Charakter zbytků klenby střední síně prvního patra hradního paláce a klenby kostela svědčí o tom, že výstavby hradu se zúčastnili stavitelé z okruhu stavební huti působící na dvoře krále Václava IV. V r. 1384 začaly spory mezi Vilémem ze Staré a jeho synem Smilem Flaškou z Pardubic na jedné straně a královskou komorou na straně druhé o starohradské panství, které na základě blíže neznámých okolností bylo považováno za odúmrť po Vzňatovi ze Skuhrova, jež měla připadnout králi Václavovi IV. V souvislosti s těmito spory se také hrad poprvé připomíná. Vilém ze Staré a Pardubic sice panství uhájil, ale jeho syn Smil Flaška prodal v r. 1393 i hrad, dvůr a ves Starou, městečko Libáň a šest dalších vsí Pavlovi z Jenštejna. Od Pavlova syna Jana z Jenštejna koupil v r. 1418 panství Jan Kostelák z Kostelce. Majitelé Staré se potom v průběhu 15. století rychle střídali, až ji v r. 1503 získal od Jana z Valdštejna Jan Rašín z Rýzmburka. Za Janova vnuka, též Jana Rašína, je hrad v r. 1552 nazýván poprvé Starý Hrad, ves je však dále označována názvem Stará. V r. 1567 prodal Jan Rašín z Rýzmburka pro finanční obtíže starohradské panství Kryštofovi z Lobkovic. Tehdy se poprvé uvádí hrad pod názvem Staré Hrady, kdežto ves je stále ještě nazývána Stará. Kryštof z Lobkovic postoupil v r. 1571 Staré Hrady jako zástavu slezskému šlechtici Jiřímu Pruskovskému z Pruskova, jehož manželkou byla Kryštofova dcera Voršila z Lobkovic. Nový majitel přistoupil ihned po získání panství k přestavbě gotického hradu v renesanční zámek. K původnímu gotickému paláci byla přistavěna nová trojkřídlá dvoupatrová renesanční budova vytvářející spolu s původním palácem čtyřkřídlou dispozici kolem nevelkého, téměř čtvercového nádvoří. Renesanční budova zaujala pravděpodobně místo původního hospodářského příslušenství hradu. Renesančně byl upraven i původní gotický palác. Byla zrušena pavlač na jeho východní straně a původní gotický portál byl nahrazen renesančním oknem. Také část gotických oken, zejména v sále druhého patra, byla nahrazena většími okny s renesančními ostěními. Do severní boční místnosti přízemí byl prolomen nový vchod z nádvoří, přičemž výškový rozdíl mezi nově upraveným nádvořím a přízemím gotického paláce byl vyrovnán několika schody. Původní hlavní vchod do paláce od západu byl zrušen. Severní a východní křídlo renesančního zámku se v přízemí otvíralo do nádvoří arkádou. Nádvorní strany zámeckých křídel byly ozdobeny renesančním figurálním sgrafitem. Vchod do nově postaveného zámku byl umístěn v jižním traktu a ozdoben dosud zachovalým renesančním portálem s obrazem sv. Ducha, bustami králů Ferdinanda I. a Maxmiliána II, a nápisem připomínajícím Jiřího Pruskovského a jeho manželku. Hospodářské příslušenství zámku bylo umístěno v nové jednopatrové renesanční budově podkovovitého půdorysu postavené jižně od zámku. Na jižní průčelní straně této budovy, tvořící nyní hlavní vstup do zámeckého areálu, byla bohatá figurální sgrafitová výzdoba, na severní straně obrácené směrem k hlavní zámecké budově byly arkády na pilířích. Nad vstupem do budovy byl umístěn renesanční portál s erbem Jiřího Pruskovského a nápisem o dokončení stavby v r. 1573. Mezi novou vstupní budovou a vlastním zámkem vzniklo rozsáhlé nádvoří, v jehož středu byla umístěna dosud zčásti zachovalá renesanční kašna. Severně od zámku byly zbudovány sklepy. Nad jejich vchodem byly umístěny desky s motivy z antické mytologie. V podobě, kterou dostal zámek za Jiřího Pruskovského, se v podstatě zachoval dodnes. Jiří Pruskovský z Pruskova zemřel v r. 1584 a o majetek se rozdělili r. 1593 jeho dva synové. Starohradské panství tehdy připadlo Oldřichovi Desiderovi Pruskovskému. V souvislosti s tímto dělením vznikl podrobný popis starohradského panství i samého zámku. Byla to rozsáhlá budova obsahující mnoho světnic, síní, komor, sklepů, kuchyni, pekárnu a pivovar. Nově postavená kamenná budova v předhradí měla v přízemí místnost pro čeled, čtyři klenuté stáje, kovárnu a prostor pro vozy. V prvním patře byly byty úředníků a sýpky. V předhradí se tehdy připomíná ještě kašna a kostel. K starohradskému panství náleželo kromě zámku Staré Hrady a vsi Stará jedno město, jedno městečko a 14 vsí.

Oldřich Desider Pruskovský starohradské panství zadlužil. Po jeho smrti r. 1618 získal zadlužené panství jeho hlavní věřitel Vilém z Lobkovic, který je postoupil své manželce Kateřině Benigně. Ta prodala starohradské panství r. 1628 Albrechtovi z Valdštejna, který je připojil k frýdlantskému vévodství. Po Valdštejnově zavraždění r. 1634 přešlo starohradské panství do správy královské komory. Regentem panství byl jmenován Adam Rodovský z Hustířan. V r. 1635 bylo postoupeno a v r. 1637 dědičně darováno jako náhrada za nevyplacený žold Jindřichovi Šlikovi z Holiče. Ten získal na jičínsku i panství Veliš a Kopidlno. Jindřich Šlik potvrdil Adama Rodovského jako regenta všech těchto panství. Adamovým sídlem se stal starohradský zámek, kde byla umístěna i hospodářská správa těchto panství. V této době byl pozměněn vstupní portál na jižním zámeckém křídle a doplněn šlikovským erbem. Jindřich Šlik zemřel v r. 1650 a jeho dědicem se stal syn František Arnošt. Za něho v r. 1654 je v berní rule názvem Staré Hrady poprvé označena i ves Stará. V r. 1672 vytvořil František Arnošt Šlik z panství Kopidlno a Staré Hrady rodinný fideikomis. Starohradský zámek od této doby začal ztrácet význam, nebol majitelé panství sídlili v Kopidlně nebo Jičíněvsi. Do Kopidlna byla přeložena i správa starohradsko-kopidlnského fideikomisu a starohradský zámek se změnil jen v hospodářskou budovu. Kolem r. 1700 dal vnuk Jindřicha Šlika František Josef barokně přestavět vstupní hospodářskou budovu, čímž byl porušen její původní renesanční ráz. Současně byly v západní částí zámeckého areálu v místech bývalého opevnění postaveny nové hospodářské budovy. K severní části hlavní zámecké budovy byl v polovině 18. století přistavěn pivovar a pro jeho potřeby bylo využito i části interiérů tohoto křídla. Ostatní prostory zámecké budovy sloužily jako sklady nebo zůstávaly prázdné. K poslední větší opravě starohradského zámku došlo na počátku 19. stoletf za Františka Jindřicha Šlika. Tehdy byla předhradní vstupní budova upravena klasicisticky. Po opravě vlastní zámecké budovy svědči letopočet 1811 umístěný na vstupním portále jižního křídla. Od té doby byly prováděny liž jen nejnutnější udržovací práce. Zvětšující se provoz pivovaru v průběhu 19. století měl negativní vliv na celkový stav zámecké budovy. Pivovar byl za Ervína Šlika v 90. letech 19. století sice zrušen, ale zámek byl již tak poškozen, že se v této době zřítilo nejstarší západní křídlo. V původní podobě se zachovala jen východní zeď obrácená do nádvoří a interiéry přízemí. První patro se zachovalo jen zčásti a bylo nouzově přikryto provizorní střechou, druhé patro až na východní stěnu zmizelo úplně. V místech západního křídla vznikla hromada sutin, porostlých později trávou a křovím. Po zrušení pivovaru byla v zámku umístěna krátkou dobu mlékárna, byty a skladiště. Majetkem Šliků zůstal zpustlý zámek až do r. 1906, kdy zemřel Ervín Šlik.

V r. 1921 při první pozemkové reformě se stal zámek Staré Hrady, který po rozhodnutí několik let trvajícího sporu o šlikovské dědictví náležel od r. 1912 rodině Weissenwolfů, majetkem československého státu. Ani v této době však nebyl opraven. Po r. 1948 jej vlastnilo JZD. Teprve v r. 1960 byla z iniciativy obce Staré Hrady zahájena jeho oprava, prováděná většinou svépomocnými akcemi. V průběhu 60. a 70. let 20. století bylo rekonstruováno jižní, západní a východní křídlo zámku (kde je dnes umístěn literární archív Památníku národního písemnictví v Praze a muzejní expozice vztahující se k historii Libáně) a vstupní budova zámeckého areálu, upravená na kanceláře (Obecní úřad). V části této budovy byly umístěny i sklady. Zámek stojí na mírném návrší uprostřed obce Staré Hrady. Skládá se z jednopatrové vstupní budovy s obnovenými zbytky renesančních sgrafit a renesančním portálem, gotického zámeckého kostela a vlastní čtyřkřídlé rekonstruované hlavní zámecké budovy. Dále jsou na západní straně zámeckého areálu novější hospodářské budovy, na severní straně sklepy.

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2017 Interregion Jičín