INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionemVLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje

ZÁMEK ZVÍŘETICE

POPIS A HISTORIE ZÁMKU

Hrad ZvířeticeNa pravém břehu řeky Jizery nedaleko dnešního nádraží v Bakově nad Jizerou se vypínají malebné zříceniny hradu Zvířetic. Hrad založil někdy na počátku 14. století Zdislav z Lemberka, syn purkrabího Pražského hradu Havla z Lemberka. Zdislav, který se v pramenech objevuje v 1.1273-1318, získal z markvartického dědictví Jablonné a to, co ještě zbývalo na Boleslavsku, kde se také usídlil. Pro nový hrad vybral místo přirozeně opevněné ze tří stran, na východě příkrým svahem k řece Jizeře a na severu a jihu hlubokými koryty vymletými vodou. Zbývalo opevnit pouze západní stranu, kde podhradí bylo od vlastního hradu odděleno šíjovým příkopem, po stranách uzavřeným příčnými zdmi. Hned za příkopem byla postavena asi 80 m dlouhá čelní hradba, která se na obou nárožích přimykala k dvěma okrouhlým věžím. severní věž, poněkud vyčnívající z hradební zdi, byla určena k střežení přístupové cesty k hradu, jižní, poněkud menší, chránila původní bránu do hradu. Zbytek lichoběžníkového staveniště byl opevněn zdí se zaoblenými rohy a na východní straně, přírodou nejlépe opevněné, byl postaven hradní palác. Umístění kaple, která se připomíná na sklonku 14. století, nelze dnes s jistotou určit. Zakladatel hradu Zdislav se ještě psával z Lemberka, ale již jeho synové Heřman a Markvart používali nového jména - ze Zvířetic. Ve zmatcích po vymření Přemyslovců (po r. 1306) stál Heřman nejprve na straně Jindřicha Korutanského, který ho také v r. 1309 jmenoval nejvyšším purkrabím v Praze. Když ale Jindřich své rozhodnutí změnil, přidali se oba bratři na stranu nejmladší Přemyslovny, Elišky, a Markvart ji také provázel ke svatbě s Janem Lucemburským. Na straně nového krále vytrvali i v bojích, které proti němu zahájilo české panstvo podvedením Jindřicha z Lipé, i když tak stáli proti svým erbovním příbuzným Vartemberkům a Michalovicům. Zvířetičtí se také zúčastnili bojů, které zuřily z nejasných příčin, nejspíše o turnovské zboží, v Pojizeří mezi Markvartici. Proti Vokovi z Rotštejna se postavili příslušníci všech ostatních spřízněných rodů, v r. 1318 se vrhli na jeho statky, které zpustošili a hrad Rotštejn vypálili. Vok z Rotštejna je potom poháněl před soudy, ale výsledek sporů není znám.

Oba bratři Zvířetičtí zanechali četné potomky; podle starého rodopisu měl mít Heřman sedm synů a Markvart pět, a tak není divu, že pro ně hledali zaopatření v církevních beneficích, především u těch ústavů, které rodu vděčily za svůj majetek. V r.1375 byl Heřman ze Zvířetic komturem maltézských rytířů v Praze a v r. 1397 dokonce zemským převorem. Komturem stejného řádu byl také Ctirad, spravující v r.1378 komendu v Ploskovidch, a Ješek, který se stal rovněž zemským převorem. Mezi mnichy hradištského kláštera jsou uváděni Jarek, Boček a možná i Zdislav, který se připomíná jako opat téhož kláštera v r. 1379. Nejstarší Heřmanův syn Havel ze Zvířetic pravděpodobně zdědil Jablonné, protože udělil tamějším měšťanům v r. 1364 privilegium na odúmrť. Markvartův syn Hašek zastával za císaře Karla IV. hodnost mistra královské komory. To však již začínaly finanční nesnáze Zvířetických, které je na dlouhý čas odsunuly z významnější úlohy v dějinách. Teprve na sklonku 14. století, kdy se stal jediným majitelem hradu Vilém ze Zvířetic, zasedal opět na zemském soudě a stal se hejtmanem Boleslavského kraje. Počátkem 15. století, počínaje Vilémem, píší se Zvířetičtí někdy také z Vartemberka, i když hrad Vartemberk nikdy nevlastnili a kromě společného původu s Markvartici mezi nimi nebylo žádné bližší příbuzenství.

Vilémův syn Zdislav ze Zvířetic se stal v r. 1410 na pražské univerzitě mistrem svobodných umění a stoupencem Jana Husa. Stál za ním i ve sporu o Viklefovy knihy, podepsal v roce 1410 odvolání k papeži a postavil se společně s Janem Husem i proti prodeji odpustků nařízeným papežem Janem XXIII. v r. 1412. Za to ho stihly, spolu s Husem, nejen posměšky protivníků, ale i církevní klatba. Zdislav také podepsal známý protestní list české šlechty kostnickému koncilu. Spolu s ním podepsali i jeho bratři Václav a Petr a strýc Vilém. Zdislav, který se v r. 1417 stal univerzitním rektorem, se přiklonil ke straně pražanů a vystupoval proti radikálním stoupencům Husova učení. Zdislavovi bratři Václav, Petr a Beneš stáli pak přímo na straně královské a později byli stoupenci císaře Zikmunda. Zdá se, že si později za svůj postup vysloužili i obléhání hradu Zvířetic husity, i když pravděpodobně nebylo úspěšné. V urbáři zvířetického panství z r. 1669 je uvedeno, že při úpravách zahrady proti zámku byly v r.1664 „vrchy a doly někdy od nějakého kluka Žižky před zámkem vyhozené" srovnány a zasypány. Účast samého Jana Žižky při obléhání Zvířetic není vyloučena, protože je známo, že v březnu 1424 byl v blízkém Turnově a dobýval snad i hrad Valdštejn. Další zprávy o Zvířeticích z doby husitství chybějí a Petr Zvířetický z Vartemberka se objevuje až v r. 1437 jako člen poselstva do Basileje a přísedící zemského soudu. Přidal se také ke straně Jiřího z Poděbrad a byl i na jejím sjezdu v r. 1446. Téhož roku však zemřel a po něm snad drželi Zvířetice jeho synové Hašek a Havel. Oba však zemřeli bez dědiců před r. 1465.

Majetek získal od krále Jiřího z Poděbrad jejich strýc Heřman, který rovněž patřil k poděbradské straně a jako člen poselstva do Uher k Janovi Jiskrovi z Brandýsa se zúčastnil 7. září 1451 bitvy u Lučence. V bojích proti odbojnému panstvu a uherskému králi Matyáši Korvínovi stál později věrně na straně krále Jiřího, kterému pomáhal v diplomatických jednáních v r. 1470 na Moravě. Účastnil se volby krále Vladislava II. v Kutné Hoře a byl zvolen spolu s Oldřichem z Házmburka zemským hejtmanem za Boleslavský kraj. Zemřel po r. 1478.

Z jeho synů Jana, Petra a Haška získal Zvířetice nejprve Jan, ostatní se podělili o Bydžov. Po Janově smrti (před r. 1501) se dědici zvířetického panství stali Petr a Hašek. Po smrti Petrově (1502) prodal r. 1504 Hašek Zvířetice Václavovi Sezimovi z Ústí a rod Zvířetických se tak navždy rozloučil s hradem, který založil a po němž se jeho členové psali. Rod Sezimů však dlouho na Zvířeticích nevládl. Již Václavovi synové Adam, Bedřich a Jan prodali v r. 1528 panství s hradem Janovi Vartemberkovi na Dubu a Loukovci. Nový pán, který patřil k nejbohatším v zemi, byl již za krále Ludvíka Jagellonského nejvyšším purkrabím a stal se jím i za krále Ferdinanda I. v r. 1530. Přízeň, kterou mu panovník projevoval, protože Vartemberk patřil k těm, kteří nejvíce usilovali o jeho zvolení českým králem, neohrozila ani náklonnost Jana z Vartemberka k vyznání Lutherovu. Po Janovi z Vartemberka (r. 1543), který si na sklonku života vyvolil za své sídlo Zvířetice, nastoupil jako jeďiný dědic jeho statků syn Adam. Zúčastnil se však neúspěšného stavovského odboje proti králi Ferdinandovi I., který využil vhodné příležitosti a bezohledně likvidoval stavovskou opozici. Adamovi z Vartemberka nepomohly ani otcovi zásluhy o habsburský rod a jeho panství Skály, Rohozec, Frýdštejn a Český Dub byly v r. 1547 zkonfiskovány. Z milosti mu bylo ponecháno Hradiště a Zvířetice, ale jen jako manství. Kromě toho byl odsouzen k doživotní intonaci na Zvířeticích. Adam chtěl vykoupit zpět Rohozec a Skálu, a proto nejprve postoupil královské komoře hradišťské panství, za což dosáhl propuštění Zvířetic z manství. Hned potom (v r. 1556) prodal Zvířetice příbuzným z kamenické větve rodu Jindřichovi, Abrahamovi a Janovi z Vartemberka. Jejich potomci drželi Zvířetice do r. 1610, kdy Jan z Vartemberka prodal panství Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic.

To již byl hrad důkladně přestavěn podle nových požadavků na pohodlí a bydlení šlechty. V první čtvrtině 16. století za Jana Vartemberka bylo ke starému paláci přistavěno jižní křídlo, dosavadní vchod do hradu byl zrušen a nový byl vylámán v ohradní zdi hned pod severní věží. V druhé polovině 16. století za Adama z Vartemberka a jeho nástupců byly přistavěny obytné budovy i k západní a severní ohradní zdi. Také věž byla zvýšena o dvě patra (1592). Obranná funkce objektu ustoupila do pozadí a hrad se změnil v renesanční zámek.

Jiří Vratislav z Mitrovic byl bezdětný a v r: 1616 odkázal všechno své jmění Janu Vlkovi z Kvítkova. Tomu bylo pro účast na českém stavovském povstání z 1. 1618-1620 proti císaři Ferdinandovi II. konfiskováno. Zvířetice koupil v r. 1623 Albrecht z Valdštejna, ale již následujícího roku je zastavil a později postoupil do dědičného vlastnictví svému vzdálenému bratranci Maxmiliánovi z Valdštejna. Ten ještě za svého života, v r. 1652, daroval Zvířetice nejstaršímu synovi Ferdinandu Arnoštovi z Valdštejna. Po Ferdinandově brzké smrti se stala majitelkou Zvířetic jeho vdova Marie Eleonora, rozená z Rottalu, která svůj majetek (kromě Zvířetic měla ještě panství Štiřín) odkázala svému bratrovi Janovi z Rottalu a synovi Arnoštu Josefovi z Valdštejna. Jan z Rottalu dostal Štiřín, Arnošt Josef z Valdštejna Zvířetice. Valdštejn vytvořil ze Zvířetic a menších statků v okolí velké panství Mnichovo Hradiště, kde se také usídlil v nově postaveném zámku.

Zvířetický zámek přestal sloužit jako sídlo vrchnosti a byly v něm jen byty úředníků a kanceláře panství. V 17. století byla v severovýchodním nároží zvířetického zámku, po opravě sesuté zdi, zřízena nová kaple; zda na místě staré, není dnes možno s jistotou tvrdit. V patře paláce byly pokoje vrchnosti i panských úředníků, vrchnostenská kancelář, při okrouhlé kapli oratoř a v podkroví byt kaplana. V přízemí byly sklepy, pivovar a stáje, u věže komůrka vrátného a na věži hodiny. Druhá, menší věž se nepřipomíná, pravděpodobně byla již dříve zbořena. Škody, které na zámku natropil požár od blesku v r. 1693, byly ještě opraveny, ale když v r. 1720 při bouři znovu vyhořel, byl ponechán svému osudu. Další dvě století dokonala dílo zkázy, takže dnes z kdysi pevného hradu a později přepychového zámku zbyly jen trosky a hromady rumu.

FOTOGALERIE


Celkový pohled na Zvířetice z údolí (2002)


Mohutná věž v severozápadní části strážila hlavně přístupovou cestu ke hradu (2002)


Plác (2002)


Západní příkop (2002)


Zbytky východního paláce pohledem přes nádvoří (2002)


Palác (2002)


Zbytky západního paláce (2002)


Rozvaliny kaple (2002)


Pohled do hlubin studny (2002)


Celkový pohled na nádvoří a studnu uprostřed (2002)


Západní palác z věže (2002)


Kaple (2002)


Příkop a západní palác (2002)


Přístupový most (2002)


Schodiště na věž (2002)


Pod vrchním patrem věže (2002)


Tajemství díry pod věží - nerad zklamu, ale díra je hluboká asi jen 5m a dně samý nepořádek od turistů, ale pohled to temnoty je tajemný :-) (2002)


Přístup na věž (2002)


Příkopy na západě (2002)


Západní příkop (2002)

PANORAMA

OBECNÉ INFORMACE

INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999. Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek, Jaroslav Runčík

E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......

Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika

© 1999 - 2016 Interregion Jičín