INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje
HRADY A ZÁMKY • VÝLETY DO INTERREGIONU • PŘÍRODA • ROZHLEDNY A VYHLÍDKY
STAVBY A LIDSKÁ ČINNOST • MĚSTO JIČÍN • PRACHOVSKÉ SKÁLY
Dějiny hradu Rotštejna jako šlechtického sídla netrvaly déle
než půldruhého století. Jeho vznik je možno klást do druhé poloviny 13. století,
kdy držitelem celého rozsáhlého území pod Kozákovem byl Vok z Rotštejna. 
I
jeho syn se jmenoval Vok (uvádí se v pramenech (1318-1325) a držel Rotštejn
v počátečních letech vlády krále Jana Lucemburského. S tímto Vokem je spjato
první pohnuté období v dějinách hradu. Se svými sousedy nedovedl žít Vok ve
shodě a nakonec se dostal do majetkového sporu se všemi svými příbuznými, jimž
při přepadení a vypálení Rotštejna, vyplenění okolních vesnic a zajetí Vokova
v r. 1318 pomáhalo vojensky několik desítek příslušník nižší šlechty z širokého
okolí. Soudní řízení, k němuž dal pak Vok podnět žalobou na útočníky, se protáhlo
na několik let, až konečně v r. 1322 měl dostat zadostiučinění a odškodnění.
Jeho odpůrci se však postavili výkonu práva na odpor nejen v Turnově, ale i
na jiných místech, a tak muselo být zahájeno nové soudní řízení, jehož konečný
výsledek již neznáme. V té době držel Vok kromě Údrnic, Lhoty a Ketni u Libáň
ještě řadu vesnic v okolí Rotštejna, jako Klokočí, Loktuši, Vrát, Loučky, Bystrou,
Bukovinu a později zaniklé Klimkovice u Semil. Až do počátku 15. století vládli na Rotštejnu Vokovi potomci,
ale již kolem r. 1415 jej koupil Ondřej Paldra. Bylo to již na samém počátku
husitského hnutí, které se šířilo po celé zemi. Ondřej Paldra i jeho dědic
Václav zůstali věrni císaři Zikmundovi a katolické víře. Václavova situace
se však stala velmi svízelnou, když se husité v r. 1424 zmocnili Turnova i
nedalekého hradu Valdštejna. Historici se domnívali, že na Rotštejn došla řada
v r. 1426, kdy se předpokládalo, že byl v červenci husity dobyt a vypálen.
Jsou to však pravděpodobně jenom dohady, protože žadný archeologický průzkum
husity na Rotštejně nepotvrzuje ani písemne prameny se o dobytí či obléhání
nezmiňují. V průběhu 30. let 15. století byl hrad opuštěn, proto, že jeho
majitel Vaněk Paldra již v r. 1430 sídlil ve vsi Klokočí. V r. 1514, když Jan
z Bozkovic postupoval své statky a mezi nimi i Rotštejn, svým věřitelům, uvádí
se hrad jako pustý. Rotštejn byl typickým skalním hradem, jemuž mohutná skaliska poskytla nejen
základní stavební materiál, ale také pevnost a bezpečí. To bylo ještě zajištěno
tehdy obvyklými prostředky, branami, mostem, baštami. Jejich rozmístění lze
však dnes již při pohledu na skalní bloky s výklenky a závrty jen tušit. Hradní
budovy, postavené z mohutných trámů, na vrcholcích skalisek, však beze zbytku
zanikly. Z fortifikací, obytných a hospodářských budov nezbylo nic a jen písemné
prameny potvrzují významnou úlohu, kterou hrad Rotštejn po dobu svého trvání
na Turnovsku sehrál.
Dlouho, dlouho spočíval poklad na Rotštejně v hloubi země, než
se našli odvážlivci, kteří jej chtěli mermomocí vyzvednout. Několik občanů
se na to smluvilo. Nebyli to lidé s odulými měšci, jen tak tak bídu dřeli,
všem by se dukáty hodily. Ale přece dlouho rozmýšleli, jak na to, vždyť při
odkrývání pokladů často jde o kůži a každému je hrdlo milejší než peníze. Radili
se, po mnoho večerů hlavy sestrkovali. Jeden navrhoval svěcené drobečky, jiný
kousek provazu z oběšence a kdoví co ještě. Na jednom se však shodli: že půjdou
na hrad o velikonocích, až bude na Velký pátek zpívat kněz v Loučkách pašije.
Na tom zůstali a podařilo se. Sotva se všichni sešli, otevřela se před nimi
zem a modré plamínky zasvítily nad hromadou peněz. Ano, ale kdo má pro ně jít?
Teď, když měli bohatství na dosah ruky, ztratili všichni odvahu. Hledí žádostivýma
očima do podzemní skrýše, ale nikdo se nehýbá. Až nějaký Tolar se přece osmělil
a šel. A ne jednou - několikrát se odvážil do hloubi země a vyšel obtěžkán
zlatem. "Už dost, už nechoď!" varovali ho společníci, když viděli, že čas pokročil
a Tolar se přece ještě chystá dolů. "Času habaděj," namítl smělec, "však tam
už jenom na chviličku skočím." Ale sotva zmizel v černé díře, země se za ním
zavřela a Tolar v jeskyni u pokladu okamžitě usnul. Ani nevěděl, co se přihodilo.
Když procitl, viděl před sebou východ z podzemí a domníval se, že únavou u
peněz jen tak zdříml. Druhové naň jistě netrpělivě čekají a neumějí si vysvětlit,
proč tak otálí. Spěšně vykročil Tolar na boží světlo a zůstal udiven stát.
Na nádvoří rozvaliny nebyly ani hromádky peněz, ani jeho společníci. Naplněn
nepěkným podezřením, že ho chtěli ošidit o spravedlivě zasloužený podíl, bral
se domů. Tam se teprve dozvěděl, že si pospal celičký rok. Cesta za pokladem
se mu ale nevyplatila. Dlouhý spánek v podzemí jakoby mu byl všechny síly vstřebal.
Valem chřadl. Jen krátkou dobu se těšil z toho, co mu druhové poctivě odevzdali,
a již se musel brát na věčnost, kde peníze nemají cenu a kam jen poklady srdce
člověka doprovázejí.
Autor, zdroj: 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1990
Rotštejn
Rotštejn - zpod hradu
Hradní studna - 48 metrů hluboká
Průchod
hradem zajišťují dřevěné lávky
Skalní útvary hradu
Průchod
hradem zajišťují dřevěné lávky
Fresky z pozdější doby
Skalní blok na kterém stávala věž
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek (Njorloj), Jaroslav Runčík (Canibal).
Stránky nyní čte -
E-mail: njorloj@gmail.com
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......
Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
© 1999 - 2013 Interregion Jičín