INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje
HRADY A ZÁMKY • VÝLETY DO INTERREGIONU • PŘÍRODA • ROZHLEDNY A VYHLÍDKY
STAVBY A LIDSKÁ ČINNOST • MĚSTO JIČÍN • PRACHOVSKÉ SKÁLY
Hrad Valečov byl postaven na počátku
14. století na pískovcové skále, nízkými průrvami rozdělené na čtyři skalní
bloky na jižním okraji náhorní planiny Mužského; nedaleko vesnici Boseň. Byl budován jako skalní hrad - ve skalách vytesané prostory byly doplněny
dřevěnými stavbami, podobně jako tomu bylo na blízkých Drábských
světničkách. Původní cesta do hradu vedla od jihovýchodu, kde byl skalní
hřeben, na kterém byl hrad vybudován, oddělen širokým příkopem. K opevnění
bylo využito skalisek, která přecházejí na západ v úzkou stěnu. Pravděpodobně
to byly dřevěné ploty nebo palisády. Bránou se přišlo na předhradí, obdélníkový
prostor, kde byly ve skalách vytesány konírny a vedle nich snad i vězení.
Odtud se úzkou brankou vešlo do vnitřního hradu, kde na třech jižních skalních
blocích byl postaven dřevěný starý palác. Ve skalních blocích pod ním byly
vytesány světničky, které sloužily pravděpodobně jako zásobárny, a v prostředním
bloku velká místnost, o které se soudí, že by mohla být kuchyní. Vzhled k první stavební fázi hradu Valečova
dnes nelze přesně rekonstruovat nejen pro jeho pozdější přestavbu, ale především
z toho důvodu, že v měkkém pískovci se zachovaly jen nepatrné stopy po zmizelých
dřevěných stavbách na vrcholku skalních bloků. V původním stavu se nezachovaly
ani světničky a prostory předhradí.
Prvními majiteli valečovského
statku byli Valečovští z Valečova, z nichž počátkem 14. století žili Bartoš
starší z Valečova a jeho syn Bartoš mladší, který se zúčastnil bojů proti
Vokovi z Rotštejna v Pojizeří v letech 1316-1318. Byl proto pohnán před zemský
soud, kde 1. října 1324 došlo k dohodě a spor byl dán k rozhodnutí Bartoši
staršímu z Valečova. Valečovský statek byl v té době malý, kromě hradu a
dvora při něm k němu náležely jen vesnice Zásadka a Zápudov a části vsí Žantova
a Bosně s dílem patronátního práva k tamější bohaté faře. Valečovští však
měli ještě další majetek. 
Bartoš mladší byl v r. 1324 majitelem Strak na
Nymbursku a další členové rodu vlastnili nějaké zboží na Moravě a objevují
se na Jabkenicích a na Křinci na Nymbursku.V polovině 14. století se na Valečově připomínají
bratři Vojslav, Beneš, Ctibor a Hereš (Heřman) z Valečova. Vojslav byl knězem
a díky patronátním právům Valečovských držel bohatou faru v Bosni. Bareš a
Ctibor z pramenů beze stopy mizí a jako majitel Valečova se objevuje Hereš
(Heřman), jehož syny byli Bartoš a Bernard.Majetek Valečovských byl obklíčen državou
cisterciáckého kláštera Hradiště, což je hospodářsky značně ohrožovalo. Snad
také tato okolnost rozhodovala o jejich stanovisku, když zasáhla kraj husitská
revoluce. Ačkoliv zpočátku byla většina zdejší šlechty jasně protihusitská,
bratři Bernard a Bartoš Valečovští se postavili pevně za husitský program.
Patřili k blízkým přátelům Jana Žižky z Trocnova a od počátku se zúčastnili
bojů na jeho straně. V r. 1423, když začaly boje proti Čeňkovi z Vartemberka,
který uchvátil značnou část majetku hradišťského kláštera, vpadli do města
Hradiště, kde pobrali olovo. V březnu téhož roku je zval Jan Žižka zvláštním
listem na Vilémov k poradám o dalším postupu své strany. Důvěře vedoucích činitelů
husitského hnutí se těšili i po Žižkově smrti v r. 1424, protože do jejich
správy byl předán dobytý hrad Valdštejn, kde byl pod jejich dozorem internován
v r. 1427 Zikmund Korybutovič, když ztroskotaly snahy o jeho kandidaturu na
českého krále. Po husitských válkách, kdy královská moc nebyla
ještě schopná udržet klid v zemi, využil spony soupeřídch stran v Čechách Jindřich
z Vartemberka a náhlým přepadem se v r.1439 hradu Valečova zmocnil, vypálil
jej a jeho majitelku Machnu, vdovu po jednom z valečovských bratří (nevíme
přesně zda po Bernardovi, či Bartošovi), s dvěma syny zajal a uvěznil na Děčíně.
Z vězení se dostali teprve tehdy, když hrad Valečov přenechali svému únosci.
Synové Machny Břaněk a Jan Valečovský se ujali svého majetku až po několika
letech, pravděpodobně v bojích, které proti Jindřichovi z Vartemberka a jeho
spojencům vedli Pražané v letech 1443-1944. Zdá se, že došlo k nějakému dělení
valečovského statku mezi oběma bratry a jejich snad bratrancem Vaňkem, který
držel potom Kněžmost a začal se psát Valečovský z Kněžmosta. Břaněk asi brzy
zemřel a zmenšené valečovské zboží s hradem, pravděpodobně alespoň provizorně
upraveným, protože tu bylo jeho sídlo, držel Jan Valečovský. V r. 1462 dostal
darem od krále Jiřího z Poděbrad odúmrti ve Lhotici po Mikšovi Mnichovi ze
Lhotice, Valečov přenechal Vaňkovi Valečovskému z Kněžmosta a sám přesídlil
na Lhotici, kde r. 1464 bez dědiců zemřel.
Pánem Valečova se tak stal nejvýznamnější
člen tohoto rytířského rodu Vaněk Valečovský z Kněžmosta. Jako ostatní Valečovští
byl od mládí přívržencem Jiřího z Poděbrad. V r. 1448 byl v poděbradském vojsku,
které dobylo Prahu, a zde se pak trvale usadil. V r. 1449 jej jmenoval Jiří
z Poděbrad purkmistrem na Starém Městě pražském a v r. 1452 členem rady, vytvořené
jako poradní orgán zemského správce. V prosinci téhož roku se stal podkomořím
královských měst a tento úřad držel až do r. 1468. Významné postavení a služba
na straně Jiřího z Poděbrad mu umožnily značně rozmnožit jmění. Kromě majetku
v Praze a menších statků získal od krále darem hrad i panství Opočno. Pravděpodobně
proto si Vaněk mohl dovolit nákladnou stavbu nového paláce na Valečově. Jeho
předchůdce, Jan Valečovský, i když na hradě sídlil, neměl pro takovou stavbu
dostatečné prostředky. Spory mezi stoupenci kalicha ho přivedly i
k literární činnosti. Ve svém traktátu proti panování kněží zaujal ostré protikněžské
stanovisko a vytýkal jim stejné přestupky, jaké podobojí vytýkali kněžím římské
strany. Vaněk zemřel r. 1472, ale již dříve se stal jeho nástupcem v úřadě
podkomořího švagr Samuel z Hrádku, který ho zastával do r. 1486, kdy byl pro
úplatkářství svého postavení zbaven. Zmocnil se i hradu Valečova a po něm zde
seděl jeho syn Jiří Samuel z Hrádku.
Na počátku 16. století se na valečovském panství majitelé rychle střídali. Postupně to byli pánové z Donína, Šelmberkové, Berkové z Dubé a v druhé polovině století na delší dobu Vančurové z Řehnic. Po smrti Jiřího Vančury z Řehnic v r. 1554 připadlo valečovské panství jeho synům Hynkovi a Zikmundovi a bylo rozděleno na dvě části. Hynek dostal přední polovinu hradu a k němu městečko Kněžmost, krčmu pod Valečovem zvanou „Tábor", dnešní samotu Vordaň u Zásadky, polovinu vsi Bosně, vesnice Zápudov, Zásadku a Zájezdy. Zikmund získal zadní polovinu Valečova, druhou polovinu Bosně, dvůr v Lítkovidch, Novou Ves, Hrada (zanikla), Branžež, Zdobín (zanikla) a díl Mohelnice nad Jizerou, dále Přestavlky (dnes část Mnichova Hradiště), Hoškovice, Dneboh, Mužský a díl Lhotice. Ve společném majetku zůstaly na hradě vrata, studna a cihelna při dolním dvoře. Oba díly statku postupně drželi různí majitelé, část vesnic byla prodána. Teprve v r. 1602 se podařilo Kryštofovi Kapounovi ze Svojkova opět získat podstatnou část valečovského panství do svých rukou. Při dělení majetku mezi příslušníky rodu Kapounů ze Svojkova v r. 1617 byl z poloviny městečka Kněžmosta a dílu vsi Branžeže vytvořen samostatný statek. Zbytek valečovského panství zůstal v majetku Kryštofa Kapouna ze Svojkova, který byl pro účast na stavovském povstání v 1. 1618-1620 odsouzen v r. 1622 ke ztrátě třetiny jmění, ale zabrán byl celý jeho majetek. K Valečovu tehdy patřil hrad s poplužním dvorem a třemi mlýny, polovina městečka Kněžmosta s poplužním dvorem, díl vsí Vepřska (zanikla) a Zájezdů, dále vesnice Koprník, Boseň s kostelním patronátem, Písek (dnes samota obce Koprník-Násedlnice), Zásadka, Mužský a Zápudov, díl Branžeže a Zakopaná s rybníky, lesy a jiným příslušenstvím.
Přestavby v druhé polovině 15. a v 16. století
vzhled hradu Valečova podstatně změnily. Byla to především za Vaňka Valečovského
stavba nového paláce, který byl vybudován na čtvrtém skalním bloku za starým
palácem. Stavitel se musil přizpůsobit tvaru skalní podnože, a tak vznikla
protáhlá, k východu se zužující a v tupém úhlu lomená budova, jejíž nepravidelnost
se pokusil v prvém patře vyrovnat alespoň tím, že část zdi posadil na pás konzol
a tak dosáhl jejího částečného narovnání. V patře byla také hlavní obytná místnost
s krbem, kterou osvětlovala dvě velká okna obrácená na sever. Podstřeší paláce
bylo původně dřevěné a teprve v 16. století bylo nahrazeno zděným patrem. Starý
palác, ve kterém se v 16. století připomínají jídelna a pokoje pro žehy, byl
pravděpodobně dřevěný. Také přístup do obou paláců a jejich spojení tvořila
dřevěná schodiště a pavlače. Kromě paláců, hospodářských stavení na předhradí
a na nádvoří bylo na severozápadní straně paláců věžovité stavení při malém
nádvoří, kterému se říkalo parkánek, a vedle něho do skály vytesaná stará světnice
a psinec. Odtud se vycházelo dolními vraty do štěpnice. Dřevěné opevnění hradu
bylo nahrazeno zděným a byla také postavena zeď, která po rozdělení oddělovala
obě části hradu.Po konfiskaci majetku Kryštofa Kapouna ze
Svojkova koupil valečovský statek r. 1623 Albrecht z Valdštejna,a jako frýdlantské
léno jej prodal svému zemskému hejtmanovi Gerhardovi Tagisovi z Hulstu, ale
když ten upadl do vévodovy nemilosti, byl mu zabrán. Po Valdštejnově smrti
dosáhl Tagis vrácení valečovského panství a v r. 1646 je prodal Danielovi Freislebenovi.
Od jeho vdovy, která nemohla pro dluhy panství udržet, koupil Valečov v r.
1652 tehdejší majitel Zviřetic Ferdinand Arnošt z Valdštejna. Když se na sklonku
17. století v rukou jeho syna soustředily i okolní statky, z kterých bylo vytvořeno
panství Mnichovo Hradiště, stal se valečovský statek jeho součástí. Zprvu byl hrad Valečov ještě sídlem obročního
pro kněžmostskou část panství, ale když byla počátkem 18. století správa mnichovohradišťského
panství soustředěna na Klášteře, byla valečovská správa zrušena. Hrad sloužil
ještě krátce jako obydlí úředníků, ale v první polovině 18. století byl ponechán
svému osudu. Jeho trosky se v .19. století staly sídlem chudiny a ještě počátkem
20. století byly valečovské skalní světničky obývány.
Dnes jsou z hradu zachovány jen skrovné zbytky. Úplně zmizely jeho dřevěné části a přizpůsobováním k obytným účelům byl změněn podstatně vzhled některých bývalých skalních sklepů a hospodářských budov. Také z opevnění zůstaly jen malé zbytky. Poměrně nejlépe je zachován nový palác. V okenních otvorech v jeho 2 m silné obvodní zdi jsou ještě zbytky ostění z tesaných kvádrů, v hlavní obytné místnosti zbytky krbu a jeho komína vysazeného na konzolách jako arkýř, zřejmě aby bylo vyloučeno nebezpečí požáru v dřevěném podstřešním patře. Palác je dnes přístupný úzkým schodištěm z jeho bývalých sklepů vytesaných v pískovcové skále.
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregionu: Lukáš Prýmek (Njorloj), Jaroslav Runčík (Canibal).
Stránky nyní čte -
E-mail: njorloj@gmail.com
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky......
Pokud není uvedeno jinak (není uveden zdroj), tak obsah webových stránek (texty, fotografie...) náleží autorům Interregionu Jičín. Veškerý obsah stránek patřicí Interregionu Jičín podléhá licenci Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
© 1999 - 2012 Interregion Jičín