INTERREGION JIČÍN - křížem krážem regionem • VLAKREGION JIČÍN - po kolejích Českého ráje a mnohem dál
Prachovské skály, známé pískovcové skalní město na jižním okraji Českého ráje, 7 km severo-západně od města Jičína. Rozlohou je neveliké, ale turisticky a horolezecky bohaté skalními seskupeními s prehistorickými nálezy. Četné rokle, strže, úžlabiny, vyhlídky, osamocené pískovcové věže, jehly i skupinové skalní bloky, soustředěné na poměrně malém prostoru jižně od hlavní komunikace a další méně vyhledávané skály v severní a západní části prostoru vytvářejí z Prachovských skal významný turistický objekt. Nejzajímavější partie skal jsou snadno přístupné po bezpečných, turisticky značených cestách, a mnoho překrásných vyhlídek zajišťuje dokonalý přehled prostoru Prachovských skal. Prachovské skály jsou státní přírodní rezervací a takto chráněny již od roku 1933.
Pro představu o krásách tohoto místa zbudovala turistická organizace v Prachovských skalách velké množství vyhlídek. Z nich je možno shlédnout velkou část partií skal. Vyhlídky jsou situovány na nejnavštěvovanějších turistických stezkách a otevírají úchvatná panoramata Prachovských skal, ale i některé části Českého ráje.
Cestu skal z Jičína pěšky můžeme volit větším množstvím turisticky značených cest. Nejkratší cesta vede z centra města po červené značce do obce Holín, kde můžeme volit buď pokračování po červené asfaltovou silnicí, nebo můžeme přejít na žlutou a zamířit pěšinou podél Holínského potoka do lesa. Zajímavá je i procházka po delší modré značce, která vede nejprve přes Kbelnici ke zbytkům hradu Brada na konci Prachovského hřebene a dále kolem vyhlídky Václava Čtvrtka na vrcholu Přivýšiny do skal. Všechny tři značky se střetávají na rozcestí u vstupu do skal.
Autobusy jezdí z Jičína v turistické sezóně a o víkendech několikrát denně (většinou od května do října s posílením spojů přes letní prázdniny) a zastavují taktéž přímo u vstupu do skal (aut. zastávka se jmenuje "Holín, Prachov, Český ráj", podle bývalého vyhořelého hotelu Český ráj).
Zvolíme-li cestu vlakem můžeme volit frekventovanou zastávku Jinolice (4 km) na trati 041 Jičín - Turnov, odkud vede modrá turistická cesta přes Jinolické rybníky ke vstupu do skal. Nejbližší zastávku je asi málo obsluhovaná zastávka Hrdoňovice (2 km) na trati 064 - zastávka má však velmi slabou frekvencí zastavování vlaků. Další volbou ať už cílovou nebo startovní může být stanice Libuň (4 km), ze které vede přes Hvozdec a Březku a do skal modrá turistická značka, popř. vzdálenější Mladějov v Čechách (6 km) - zde zastavuje (končí) spousta vlaků od Mladé Boleslavi a odsud po červené turistické značce přes skalní hrad Pařez.
Do centra skal a na okruhy se nedá dostat na kole, chcete-li si projít některý ze skalních okruhů, volte cestu nejlépe pěšky nebo případně autem k záchytným parkovištím.
Automobilem se do skal dopravíme po silnicích Jičín - Holín - Prachov - Turistická chata nebo Jičín - Podůlší - Jinolice - Skalní město. Jelikož je parkovací místo u Turistické chaty malé - doporučuji zvláště v turistické sezóně a to i s přihlédnutím k ekologické situaci - zanechat auto v Jičíně a do skal se vydat pěšky, autobusem nebo vlakem. Pro automobily slouží též parkoviště nad obcí Prachov u bývalého hotelu Český ráj popř. parkoviště pro hosty u hotelu Skalní město nebo Pod Šikmou věží.
Projděte se virtuálně fotografickou galerií, která ukazuje zajímavé partie Prachovských skal. Žádná fotogalerie však nenahradí zážitek z procházky samotnými skalami.
Pojďme si projít Prachovské skály na fotografiích, které vznikly před více než před 100 lety. Digitalizováno a upravenou z naší sbírky fotografií skal - fotografie pochází od fotografa Karla Hajného. Některé pohledy na partie skal již vypadají zcela jinak.
Asi nejkrásnější popis Prachovských skal vytvořil v průvodci z roku 1920 dr. J. Broul, zkusme se projít skalami skrze jeho skvělý text a vžijme se do role turisty navštěvujícího Prachovské skály před 100 lety:
Chci-li shlédnouti Český ráj,. chci-li projíti všemi nejdůležitějšími jeho partiemi, volím vždycky jako východisko město Jičín, v jehož bezprostřední blízkosti vypíná se pásmo divukrásných Skal Prachovských, nejvzácnější to klenot v pokladnici přírodních krás Českého ráje.
Prachovské skály, jimž vděčí město Jičín za svou slávu turistickou, otevírají se třemi vstupními cestami. Dvě z nich ústí směrem k Jičínu s pěknými výhledy na širou rovinu, ohraničenou kupovitým Zebínem vlevo a zalesněným vrškem sv. Annou uzavírající západ vpravo. Třetí, jež jest vlastním korespondujícím východiskem prvé a činí s ní průběžnou túru skalami, vchází do skal u hradu Pařezu, sebravši dříve stezky od Trosek (u Hrdoňovic, zastávka dráhy) ą Libuně. Z Jičína pohodlnou procházkou zelenými lučinami stihneme vstupní bránu v jedné hodině. Možno též použití autobusů a autocarů všeho druhu k pensionu „Český ráj“ poblíž prvého s několika pomníky z r. 1866 a hlubokým výhledem na krkonošské předhoří se vzdáleným Ještědem, Troskami, Kozákovem, Táborem, v hřebenné čáře pak Přivýšeninou a Brady, praporečníkem to pozoruhodného pásma pískovcovitého, táhnoucího se až ke Hrubé Skále. Značka vede nás písčitou stezkou ve stinný les, jímž po ostré zatáčce a strmém výstupu skalnatým valem vstoupíme na první pohovku, odměněni jsouce pěkným prospektem před námi ležící krajiny.
Hlavní tura běží dále prvou částí Masarykovy cesty s t. zv. Bratrskou modlitebnou, končinami nevídané krásy a jedinečnými pohledy na obrovitá těla Krkavčích skal. Úzkou skalní prorvou pro jdeme přední partie této nové chodby a dáme se pak divokou stezkou podle skalních stěn, rozervaných přírodními živly a bujnou vegetací ke Hlaholské vyhlídce. Po krátkém odpočinku, vyplněném vděčným rozhledem, pokračujeme, abychom sestoupili v nejkrásnější chodbu, v úchvatnou pohádku všech partií prachovských v chodbu Císařskou. Kdo stokrát viděl ty útesy závratně vysoké, kdo stokrát obdivoval se těm skalním velikánům, kteří při prvním pohledu nechávají diváka v němém úžasu nad velkolepou přírodní scenerií tak umělecky sladěnou, ten znovu a znovu zastaví se při sestupu touto rokli, která v celém útvaru hor Jizerských nemá sobě rovné. Nebudeme zde líčiti podrobnosti, nebudeme zde odkrývati podoby a skupiny nejrozmanitější, jež ve tvářích těch velikánů spatřujeme. Pero naše ani nestačí k vylíčení všech dojmů, jež se tak rychle střídají.
Kdo je žádostiv velkolepé podívané s nejkrásnější vyhlídky prachovské, t. zv. Hraběnčiny, vystoupí malou fortnou (Denisova stezka), divokou to skalní ulicí, a stočí se vpravo k vyhlídce. Úchvatné panorama skalního města a velké části Českého ráje zdrží každého turistu“ k bezděčnému pobytu. Odtud sestoupíme Zelenou roklí k chatě KČST, kdež zastihneme již ty, kdož z Císařské chodby pokračovali pohodlnou lesní promenádou k místu „u sklípku" zvanému.
Další náš program řídí se dle toho, jak disponujeme časem. Máme-li býti ještě před odjezdem večerních vlaků na nádraží v Jičíně, vrátíme se Zelenou roklí a sestoupíme Babincem, jenž nás znovu zaujme svými strmými stěnami a zříceninami v úžasném chaosu přeházenými.
Je to opravdu krásné finále našeho výletu. Podle Šikmé věže, jež skýtá širý výhled na jičínský kraj, dojdeme lesním podrostem, plnícím vzduch těžkou, pryskyřicovou vůní, ke Všetečkovu pensionátu Klubu čsl. turistů, odkudž dáme se bud' ke státní silnici a použijeme autobusového spojení na jičínské nádraží, anebo pěšky zelení luk po známé již cestě k městu.
Pokračujeme-li však v hlavní túře českorajské, pak jdeme z chaty KČST pěknou lesní partií přes Pelíškův most, později s bohatým pozadím, marně skrývajícím mocné útesy skal, a stočíme se kol Pařezského vrchu ke hradu stejného jména. Historie starého skalního hradiště, v jehož útrobách vytesány jsou prostory obytné, zásobárny, sklepy a strážnice, je velmi chudá. Dle lidové tradice byl útulkem loupeživých rot v době pohusitské a třicetileté války. Po prohlídce hradu a seznámení se s nejbližším okolím, jehož scenerie jest opět značně změněna nastoupíme, rozloučivše se tak s Prachovskými skalami, další cestu k Troskám. Pozorně oko objeví pak ještě dnes v té spleti skalních roklin a slují různé průchody a prostupy. Že nalezneme krásné, lidskou nohou dosud nedotčené kouty, netřeba ani podotýkati.
Prachovské skály mají přes 5 km rozsahu. Vykazují podobu různoběžníku, jehož jihovýchodní strana táhne se od prvého plateau k nejvyššímu bodu Svinčici (452 m), jižní svah pak odtud dále až k Maršovskému mlýnu, kde počíná strana západní, běžící ke hradu Pařezu. Spojka mezi Pařezem a prvním plateau tvoří stranu severovýchodní. Původem svým spadají Prachovské skály do doby, kdy země česká i sousední říše německá byly dnem moře tak zvaného křídového. Na mořských mělčinách od Saska přes Jičín k zemi slovenské usazovaly se mohutné vrstvy písku, jež, byvše spojeny tmelém hlinitým, vápenitým nebo křemičitým, vytvořily měkčí či tvrdší pískovce. Průběhem doby zvedlo se nitro zemské, takže bývalé moře stalo se souší. Tehdy prorážely zemskou kůru živé sopky, jejichž tekutá láva vytvořila kuželovité kopce čedičové: Zebín, Veliš, Svinčici, Trosky a jiné. Kromě toho nadzvedla se i okolní krajina a vytvořila pískovcový hřbet Prachovské skály – Brada. Do uprázdněného prostoru zemského sesuly a propadly se sypké vrstvy písku, čímž vznikaly široké rokle, vroubené po stranách trčícími stěnami. Další jemné rozčlenění připravila voda, jež dlouholetým působením vyluhovala měkké části skal a postupem času odplavovala do rokli. Některé útesy působením vody, mrazu a větru se později rozvalily a utvořily četné jeskyně. Ve Skalách jeví se stopy člověka nálezem různých nástrojů, popelnic a ozdob zhotovených z kostí.
Dnes jsou Prachovské skály oblíbeným cílem našich i cizích turistů a pro svůj lákavý terén též četných alpinistů, kteří tu konají svá horolezecká cvičení. Komfortní pobyt zaručuje s dostatek prvotřídních hotelových objektů, z nichž uvádíme chatu KČST uprostřed skal, Všetečkův pensionát KČST na jižní lysieře skal, Grandhotel pension Český ráj a j. Prachovské skály mají již dnes veliký kádr svých obdivovatelů, kteří se tam každoročně vracejí ku prázdninovému pobytu, ba i o nedělích a Svátcích rádi Skály navštěvují. Tak získaly Prachovské skály v našem turistickém světě skvělý zvuk víkendový. Dopravu do skal obstarávají četné autobusové linky státní i soukromé. Železniční spojení města Jičína pak jest všemi směry velmi příznivé. Město leží na trati dráhy spojující Hradec Král. s Turnovem, kde o osobní dopravu je velmi hustě postaráno. S Prahou je Jičín spojen pěti dvojicemi přímých vlaků, jež o sobotách a nedělích jsou patřičně rozmnoženy. Každou sobotu odpoledne odjíždí z Prahy Mas. n. zvláštní zrychlený turistický vlak, který se v neděli večer vrací do Prahy. Celou sítí autobusových tratí státních i soukromých jest pak město spojeno s blízkým i vzdáleným okolím.
Prachovské skály nejsou uzavřenou oblastí a jsou přístupné celoročně - u hlavních vchodů do skal se v turistické sezóně vybírá vstupné (viz oficiální stránky), peníze ze vstupného slouží k dalším úpravám a opravám cest.
Každoroční návštěva skal čítá asi 300 000 návštěvníků, což jistě narušuje citlivý přírodní systém. Prosíme proto chovejte se v této chráněné rezervaci dle návštěvního řádu. Pokud máte možnost navštivte skály spíše mimo hlavní turistickou sezónu červenec - srpen, kdy se na poměrně malém prostoru Prachovských skal pohybuje daleko méně turistů a prohlídka je klidnější a krásnější.
Do skal se nedá dostat na kole, chcete-li si projít některý ze skalních okruhů, volte cestu nejlépe pěšky nebo případně autem k záchytným parkovištím.
INTERREGION JIČÍN - soukromé turistické stránky.
Vznik stránek: 28. dubna 1999. Uvedení do provozu: 6.srpna 1999.
Autoři projektu Interregion: Lukáš Prýmek, Martin Vaistauer
Technická spolupráce: Jaroslav Runčík
E-mail: njorloj@outlook.cz
Na stránkách se neprovádí redakční, jazyková ani jiná korektura. Děkujeme všem, kteří nás podporují v naší činnosti, dopisují, zasílají informace, echa, čtou naše stránky...
Pokud není uvedeno jinak (není uveden autor či zdroj), tak obsah webových stránek náleží autorům Interregionu Jičín.
Veškerý obsah stránek patřící autorům Interregionu Jičín podléhá licenci:
Creative Commons: Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika
Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
© 1999 - 2024 Interregion Jičín